Bar "Boccaccio" - České milenky nacistických pohlavárů 1938-45

V době německé okupace sloužil pražský Grand Hotel Steiner k ubytování nacistických veličin a k provozování zpravodajské činnosti Canarisova Abwehru (kontrarozvědka + špionáž), tak jako k intrikám Heydrichovy SD (státní bezpečnost III. Říše). Do nočního baru "Boccaccio" si vodili nacističtí pohlaváři své manželky a milenky. Zde byli rovněž přemlouváni přední čeští politici, umělci a herci ke kolaboraci s hitlerovským Německem. Nechyběli mezi nimi ani Vlasta Burian, Oldřich Nový, Lída Baarová, Adina Mandlová, Nataša Gollová a objevila se zde i nadaná i když poměrně neznámá právnička jménem JUDr. Milada Horáková v doprovodu s tehdejším ministrem nacistické osvěty Emanuelem Moravcem...

Grand Hotel Steiner (dnes Grand Hotel Bohemia). V letech 1939-45 zde byla ubytována nacistická prominence pražského Abwehru, SD, SS a Gestapa.

Po podepsání Mnichovské dohody dne 29.09. 1938 byla ČSR začleněna do sféry vlivu totalitního Německa. Francie ztratila o svůj protektorát zájem (ČSR 1918-38) a veškerou agendu nad tímto státním útvarem předala Třetí říši. Slovensko se stalo samostatným státem a tak 16.03. 1939 vznikl z bývalé ČSR tzv. "Říšský protektorát Čechy a Morava" (Reichsprotektorat Böhmen und Mähren). Ve skutečnosti se o žádný "protektorát" nejednalo. Šlo o zcela ordinérní a ilegální okupaci.

Pojem "protektorát" znamená v latině "ochrana" (protectio). Německo však Čechy a Moravu "nechránilo". Naopak docházelo zde k brutálním násilným a kriminálním činům, které byly později dokonce kvalifikovány jako "válečné zločiny". Český národ a jeho území se stali fakticky i právně součástí Velkoněmecké říše. O nějakém "protektorátu", jako v kausách Francie (1918 - 1938) a Sovětského svazu (1945 - 1990) nemůže být v případě Německa (1939 - 1945) ani řeči. Tento režim nebyl protektorátní, nýbrž vyhlazovací. Vše, co nebylo podle názoru Berlína německé nebo české, muselo být eliminováno. Reinhard Heydrich: "Čech je česky mluvícím Němcem!" Jako takový obdržel po dovršení 16. let tzv. "Kennkartu" (přechodný německý občanský průkaz). To se týkalo cca. 95% českého obyvatelstva. Ten zbytek měl být likvidován a nebo vyvezen za Ural.

Pakliže po válce dochází k obvinění takových osob jako byly Lída Baarová, Anina Mandlová, Vlasta Burián, JUDr. Milada Horáková atd., že spolupracovaly s nacistickým Německem jde o manipulovanou polopravdu. Oni ani jinak nemohly, protože byli státními příslušníky Velkoněmecké říše. V této souvislosti je úloha Horákové zahalena neprostupným tajemstvím. V poválečných výsleších uvedli herci Vlasta Burian a Oldřich Nový, že Horáková se objevovala do roku 1940 v baru "Boccaccio" v doprovodu Emanuela Moravce. To však nemusí znamenat, že by byla jeho milenkou. Milada Horáková byla bisexuální a více než muži jí zásadně zajímaly ženy. Hlavně mladé dívky. Lída Baarová v jednom rozhovoru pro Rozhlas Svobodná Evropa, 1970 ve Vídni prohlásila: "Ano, byla lesbická. Do 'Boccaccia' chodila, ale poměr měla pouze s mladou ženou ministra Moravce, Jolandou Moravcovou. S ním nikdy. Jednoho dne se obě o něčem pohádaly. Jolana byla důvěrnou agentkou Gestapa. Výsledek byl ten, že Miladu za něco udala. V srpnu 1940 Gestapo zatklo celou rodinu Horáků a odvezli je do Pankrácké věznice..."

O co se JUDr. Horáková se svojí milenkou Jolanou Moravcovou v baru "Boccaccio" pohádaly, Baarová nevěděla. Dnes to již lze asi sotva zjistit. V každém případě, oficiální tvrzení, že JUDr. Milada Horáková byla zatčena za svojí odbojovou účast v Ženské národní radě (ŽNR) je mystifikací a absolutním nesmyslem. Tato organizace existovala 1940 v Protektorátu Čechy a Morava zcela legálně a pilně spolupracovala s českými i německými policejními orgány. Udavačství tam bylo takřka na denním pořádku...

V listopadu 1938 přijíždí do pražského hotelu Grand Hotel Steiner, generálmajor SS a Heydrichův zástupce Walter Schellenberg (údajný milenec Heydrichovy manželky Liny Heydrichové) s doprovodem. Od majitele hotelu Josefa Steinera, herců Oldřicha Nového, Vlasty Buriana a subdodavatele vhodných kandidátek (metres + vyzvědaček) do separé baru "Boccaccio", Josefa Matějky, si nechává vysvětlovat fungování Grand Hotelu Steiner a vládního baru "Boccaccio". Generál SS je nadšen rafinovaností a prozřetelností onoho původně francouzského vynálezu. Jakmile se vrátí do Berlína, okamžitě referuje Heydrichovi, co se v Praze v Grand Hotelu Steiner dozvěděl. Šéf kontrarozvědky SD, Reinhard Heydrich, žádá vrchního velitele SS Heinricha Himmlera o povolení ke zřízení obdoby pražského vládního baru "Boccaccio" přímo v Berlíně. Souhlas dostává a pověřuje generálmajora Schellenberga s uskutečněním projektu. V roce 1939 je vše hotovo a zařízení funguje pod názvem "Salón Kitty". Vlastníkem objektu je jistá Katharina Zammit (1882 - 1954), krycím jménem "Kitty Schmidt". Co ovšem Heydrich ani Schellenberg nevědí je, že ona "Kitty" byla pro spolupráci získána britskou zpravodajskou službou MI-6. Londýn je tím pádem informován o každé akci v "Salóně Kity"...

Ačkoli si dal Josef Matějka obrovskou práci vysvětlit Němcům francouzský spirit fungování vládního baru "Boccaccio", nacisté patrně nic nepochopili. Vybudovali pouze luxusní bordel pro špionážní účely, kde fungovali nezkušené absolventky jazykových škol. Jejich vyzvědačské snahy byly primitivní, průhledné a učebnicové. Mimo souložení a cizích jazyků, neovládali Heydrichovy adeptky zhola nic. Dále, "Boccaccio" měl pevný řád i týkající se společenských styků horních tříd společnosti mezi sebou. Tento řád byl v jádru neměnný: Jan Antonín Baťa a Alice Masaryková. Jan Masaryk a Ljuba Hermanová. Forestier de Quillien a Ema Destinová. Ing. Jan Bervida a Hana Benešová...atd. Něco takového v "Salónu Kitty" neexistovalo. Výše uvedené dámy nebyly žádné prostitutky jako tomu bylo v Berlíně.  Jejich milostný poměr měl úroveň vysokých společenských vrstev a nebyl primitivním sexem, nýbrž byl součástí sociální kultury. Tomu patrně vedení nacistického Německa dost dobře nerozumělo.

Přesto se Josef Matějka snažil i v době německé okupace uchovat v baru "Boccaccio" původní francouzský flair (čti: flér) a uzkostlivě dbal o to, aby se z podniku nestal pouze bordel pro "horních deset tisíc" jako tomu bylo v případě "Salónu Kitty" v Berlíně. Matějka mluvil výborně francouzsky i německy a tak jako se těšil důvěře Francouzů 1927-38 tak se těšil i důvěře pražské nacistické smetánky 1939-45. Oběma sliboval diskrétnost a věrnost. Přesto, po válce odevzdal bez jakýchkoli zábran své seznamy americké armádě v Plzni. Matějka byl, lidově řečeno, křivák. Jeho páteř se ohýbala vždy tím směrem, kde tušil výhody a zisk.

Takto vypadalo stabilní párování podle tzv. "Matějkových seznamů":

Emanuel Moravec a JUDr. Milada Horáková, resp. jeho mladá manželka Jolana Moravcová. Dalším údajným objektem zájmu Horákové (podle Matějky) byla německá pokojská v Grand Hotelu Steiner, 17 letá Marie Wendlerová. Není vyloučeno, že osudná rozepře mezi lesbičkami Horákovou a Moravcovou, vrcholící 1940 zatčením Horákové, má právě původ v poměru mezi právničkou a německou pokojskou Wendlerovou. Tedy chorobná žárlivost! Shodou okolností, starší sestra Marie, Anni Wendlerová, byla 1914 v Českých Budějovicích milenkou nadporučíka Rudolfa Lukáše (viz k tomu "Osudy dobrého vojáka Švejka").

Reinhard Heydrich a Josefa Huliciusová. Pokoušela se o něho i Hana Krupková, ale neuspěla. Manžel Huliciusové Václav, byl agentem britské MI-6. Když se jeho žena Josefa stala Heydrichovou milenkou, udělili jí Angličané  krycí jméno "Sepka". Tím se W. Churchillovi podařilo nasadit svého informanta přímo do Heydrichovi postele.

K.H. Frank a Hana Krupková. Pokoušela se o něho i Adina Mandlová, ale neuspěla. Druhá žena K.H. Franka, MUDr. Karola Franková (rozená: Blaschková) tomuto vztahu vůbec nepřála. Po válce se zjistilo, že byla zpravodajským důstojníkem sovětské GRU v hodnosti poručíka. Po 09. květnu 1945 uprchla se sovětskou armádou do SSSR. Vrátila se do SRN až v roce 1954 v hodnosti majora Rudé armády.

Šéf pražského gestapa JUDr. Hans-Ulrich Geschke (současně agent britské MI-6) a Věra Svobodová (její starší bratr byl kapitánem britského letectva RAF, 110. peruť a spoluplánovač atentátu na Reinharda Heydricha v londýnském SOE).

Vrchní velitel protektorátního Gestapa Horst Böhme a Adina Mandlová. Pokoušela se o něho rovněž Nataša Gollová, ale neuspěla.

Zastupující vedoucí oddělení pražského Abwehru Paul Thümmel (krycí jméno Dr. Holm) a Lída Baarová. Setkávali se v pražském baru "Boccaccio" dost často. Filmová hvězda mu dodávala zprávy od šéfa protektorátního Gestapa Böhmeho a od důstojníků Heydrichovi SD. Thümmel byl agentem čs. exilové vlády v Londýně a jeho styčným důstojníkem byl přímo plukovník (později brigádní generál) František Moravec. V análech čs. zpavodajské služby byl veden pod krycí šifrou "A-54". Později byl zatčen Gestapem a v Terezíně 20.04. 1945 popraven. Než ho vyvedli z cely na nádvoří sdělil svému spoluvězni: "Vyřiďte po válce plukovníkovi Moravcovi ode mne srdečný pozdrav a předejte mu tento vzkaz: Bylo mi opravdovým potěšením spolupracovat s československou zpravodajskou službou. Lituji, že to muselo takhle skončit. Utěšuji se vědomím, že naše práce nebyla marná."

Podle názoru generála Františka Moravce, byl "A-54" nejlepším vyzvědačem II. světové války.