Komunistka Samelová kontra Milada Horáková
Propaganda v době "studené války" byla nemilosrdná. To, co my považujeme dnes za naprosto triviální aféru, platilo tehdy jako hrdelní zločin...
Já bych šel ještě dál: Nejen, že se přiznala ke své činnosti, ale dokonce na ní byla i hrdá. Zde je citát z tajné zprávy (Akce střed, č.j. 6301/112, čj. 6301/9 etc.) vyšetřovatele Milana Moučky:
“Zanechala ve mně dojem ženy, která hluboce nenávidí komunismus, která je prostě v tom neoblomná a hrdá na to, že mohla proti komunistům bojovat...Horáková na mě udělala dojem naprosto bezvýhradné, zanícené protikomunistické bojovnice. Byla na to pyšná řekl bych.“
Její výpovědi před soudní porotou nejsou ani tak vlastní obhajobou, nýbrž jakýmsi druhem mohutného útoku proti stávajícímu režimu - a nebo alespoň přípravou na něj. Obžalovaná formulovala své výroky takovým způsobem, aby se mohly použít jako “ideologické zbraně“ pro příští generaci o které se domnívala, že bude proti komunismu bojovat dál - až do konečného vítězství. Že k tomu dojde až na podzim 1989, to tehdá nikdo netušil...
Marta Semelová: “Milada Horáková se také přiznala ke všemu, ke své činnosti. O tom, že to byla vynucená přiznání, dost pochybuji.“
I zde má ve svých pochybnostech ona poslankyně za KSČM pravdu.
Mnohá tvrzení, že výpovědi Horákové před nejvyšším soudem byly StB “vynucené“, jsou naivním omylem.
To by jí museli vyšetřovatelé nutit, aby veřejně vypovídala proti komunistům, odhalovala jejich praktiky, ideologické polopravdy a připravovala národ k boji proti komunistickému socialismu, který podle jejího vyjádření před soudem, žádným socialismem nebyl. Výpověď obžalované z 27.01. 1950:
“Nepopírám, že moje činnost směřovala ke svržení dnešního lidovědemokratického zřízení, poněvadž toto považuji za jistou formu diktatury, ne za demokracii ani za vládu lidu, ale za vládu jedné strany...mým cílem bylo pracovat k takovým poměrům v našem státě a k tomu způsobu režimu, který by měl za sebou opravdu většinu vůle národa, jež by byla vyjádřena svobodným způsobem všeobecnými, rovnými a tajnými volbami, v nichž by byla provedena soutěž všech politických směrů, které by se voleb zúčastnily.“
Tak tohle vedení KSČ potřebovat nemohlo. To v žádném případě!
Ačkoli dokumentární filmy z pozdějších politických procesů s bývalými komunisty (Rudolf Slánský a spol.) byly v hojnosti prezentovány v kinožurnálech divákům, v případě Horákové tomu bylo naopak. Dokumentace byla okamžitě stažena, uzavřena ve vládních trezorech a veřejnosti nepřístupná. Kauza byla tak dokonale utajovaná, že filmové záběry se našly až po “sametové revoluci“ a to ještě čirou náhodou.
KSČ měla z výpovědí Milady Horákové prostě a jednoduše panickou hrůzu. Tím pádem byla deduktivně její naděje na přežití absolutně minimální. Režim, který všemi prostředky usiloval o stabilitu totalitního systému se tak silné osobnosti doslova hystericky obával.
Na rozdíl od jiných spoluobžalovaných se Horáková nevzdávala a bojovala s otevřeným hledím až do hořkého konce. Zde je opět záznam z tajného hlášení (Akce střed, č.j. 6301/116, 1 - 5) vyšetřovatele Moučky:
„Byla hrdá na to, že mohla proti komunistům bojovat. Ti všichni ostatní se snažili buď to omlouvat, nebo to okamžitě ze sebe vysypali, někdy to bylo až trapný."
Často se v souvislosti s obžalovanou hovoří také o „justiční vraždě“.
Vynikající autor literatury faktu, Miroslav Ivanov, o tom dokonce napsal publikaci „Justiční vražda aneb Smrt Milady Horákové“ (Praha 2008).
Já bych byl s označením „justiční vražda“ velice opatrný.
Nejdřive je nutné vycházet z definice „justiční vraždy“, abychom si ujasnili pojmy. Tak např. v britském trestním právu (Criminal Code) je onen terminus technicus popisován takto: „Justiční vražda je nespravedlivé uložení trestu smrti soudem“ (Judical murder is the unjustified use of capital punishment). Soud tedy nejdříve musí porušit trestní právní normu, která mu pro danou skutkovou podstatu trest smrti nedovoluje. Tím se dopouští justiční vraždy.
To ovšem v žádném případě neodpovídá kauze Milady Horákové.
Svým bojem a vyzvědačskou činností proti komunismu se netajila. Považovala sama sebe za “zpravodajského důstojníka“ ve válečné vřavě studené války.
Jako „voják“ se také chovala.
Svůj osud nikdy nehodnotila pojmem „justiční vražda“ nebo „nezákonný postup“. S trestem smrti sice počítala, ale chápala jej jako „osud vojáka, který padl ve válce“.
Nikdy nežádala „nepřítele“ o milost. Zde jsou její slova:
„Jdu s hlavou vztyčenou - musí se umět i prohrát. I nepřítel nepozbyde úcty, je-li pravdivý a čestný. V boji se padá, a co jiného je život než boj...Padám, padám. Tento boj jsem prohrála,
odcházím čestně.“
Milada Horáková byla odsouzena k trestu smrti podle § 1, odst. 2, lit. c, zákona 231/48 Sb. (zločin velezrady) a § 5, odst. 2, lit. c, zákona č. 231/48 Sb. (zločin vyzvědačství). Podobně jako Ethel Rosenbergová v USA podle Zákona o špionáži z roku 1917 (novelizován v roce 1946), kde se říká, že k hrdelnímu trestu dokonce stačí, jedná-li se o úmyslné poškozování USA.
Tím nemůže být o žádných justičních vraždách - ať v ČSR nebo USA řeč. Tyto právní normy byly v oné době často používány a jediná možnost byla - poprava. Ovzduší „studené války“ bylo kruté a nemilosrdné. Ony poměry s dnešními nelze absolutně vůbec srovnávat.
V současných dimenzích to zní brutálně nebo dokonce směšně, ale kdyby tehdá Horáková žila v USA a vyzvídala by pro SSSR, skončila by na elektrickém křesle. Rovněž naopak: Kdyby tehdá Rosenbergová žila v Praze a vyzvídala by pro USA a Velkou Británii skončila by v Praze-Pankráci také na šibenici. V tom opravdu nelze činit žádný rozdíl.
Prosby o milost mnoha vědců, umělců, spisovatelů a významných osobností z celého světa v obou případech vůbec nezabíraly. Prezidenti Klement Gottwald i Dwight Eisenhover setrvávali na svém: trest smrti - jak to ukládá zákon! A tak byly zbaveny života dvě matky: Horáková (1 dcera = 16 let) a Rosenbergová (2 děti, 1 syn = 10 let + 1 syn = 8 let).
Ostatně nejvíce trestů smrti za “špionáž“ a “kolaboraci s nepřítelem“ se konaly ve Francii v letech 1945 - 1950. Tam by mohla být řeč o “justičních vraždách“.
Popravy se totiž mohly dokonce provádět na základě pouhých výslechů, přímo policejními orgány, bez rozsudků soudu. Usmrceno bylo celkem 8.348 osob. Před takovými praktikami blednou i statistiky stalinských bolševiků.
Z hlediska tehdejších pojmů „studené války“ bych to celé (s vyjímkou Francie) jako „justiční vraždy“ či „nezákonnosti“ rozhodně nekvalifikoval. Milada Horáková a Ethel Rosenbergová „padly“ na bojištích „studené války“ podobně coby stovky jiných „zasažených obětí“ - jak na východě, tak na západě této zeměkoule...
Naším úkolem a současně morálním odkazem je pouze dbát o to, aby se podobné scenérie už nikdy neopakovaly - ať na ně upozorňuje nějaká poslankyně za KSČM nebo kdokoli jiný!
Jan Berwid-Buquoy
Kriminální iluze socialismu
Když bohatí zchudnou, chudí umřou hlady! Poučuje nás prastaré anglické heslo: „When the rich get poor, the poor starve ?to death.” Komunisté nerozumí hospodářství. Kdyby mu rozuměli, nebyli by komunisté!
Jan Berwid-Buquoy
Anatomie atentátníka
Atentáty existují od nepaměti a v západní hemisféře jsou takřka na denním pořádku. To, co se však přihodilo 21.12. 2023 na Filosofické fakultě KU, na Náměstí Jana Palacha, to nemá v dějinách českého národa obdoby:
Jan Berwid-Buquoy
Historické kotrmelce diktátora Putina
Poradci ruského prezidenta, Vladimíra Putina, jsou Ivan 4 „Hrozný“,Petr1 “Veliký“ a Kateřina 1 „Veliká“. Navíc ještě začal rehabilitovat a oprašovat Stalina... Putin na každém kroku zapomíná, že žije v 21. století.
Jan Berwid-Buquoy
Kdo vraždí ženy?
Kriminalita má sice mnoho tváří, ale nad některými druhy kriminality zůstává lidský mozek beznadějně stát. Lidská moudrost má silně ohraničené meze působnosti, ale lidská blbost je naprosto bez hranic...
Jan Berwid-Buquoy
Nešťastná země zvaná Rusko
Rusko je, bylo a patrně zůstane chudobincem Evropy. S obrovským úspěchem se vyhýbá evropské civilizaci a ve své vnitřní perverzitě to povařuje za vítězství. Vzdálíte-li se od ruských metropolí a zabloudíte na venkov
Jan Berwid-Buquoy
I lhát se musí umět...
Momentální mistři světa ve lhaní jsou Hamás a Putin. Přičemž Putin není politik, nýbrž dobrodruh a Hamás nejsou bojovníci za osvobození Palestinců, nýbrž teroristi a vrahové.
Jan Berwid-Buquoy
Izrael aneb Selhávání zpravodajských služeb...
Napoleon prý kdysi prohlásil, že správná, včasná a důležitá zpráva může ve válce rozhodnout o vítězství nebo porážce. To, že ve Velké Británii vládne již 1200 let tentýž režim je v první řadě zásluhou vynikající práce
Jan Berwid-Buquoy
Quo vadis aneb Svět po ukrajinské válce...
Existují tři Židé, kteří změnily od základů tento svět: Ježíš Kristus, Karel Marx a Vlodymyr Zelenskyj. Ukrajina musí válku proti Rusku vyhrát! Jiná alternativa do budoucna pro civilizovanou část této planety neexistuje...
Jan Berwid-Buquoy
Tajemství zániku „Pražského jara“ 1968
Onen 21. srpen 1968 se u nás zapsal jako datum, kdy nás „Sovětský svaz osvobodil od svobody“. O něco podobného se dnes Rusko pokouší s Ukrajinou, ale neprobíhá to tak snadno. Naopak, vypadá to na to, že Rusko válku prohraje.
Jan Berwid-Buquoy
Putinova historická schizofrenie
Několik dní před vpádenem ruských jednotek na Ukrajinu ruský prezident Putin prohkásil: „Za čtyři dni jsem v Kyjevě“. A skutečně se tak stalo. Ovšem tam utrpěl nečekanou porážku a počal se rychle ztahovat zpět k ruské hranici.
Jan Berwid-Buquoy
Extrémní přehmaty komunismu.
Komunisté nerozumí hospodářství. Kdyby mu rozuměli, nebyli by komunisté. Karel Marx napsal 4 svazkovou publikaci zvanou „Kapitál“, ale žádný neměl. Komunismus od samého počátku znamená:
Jan Berwid-Buquoy
Při výslechu jsem nesměl zemřít...
Bydlel jsem tehdá v Západním Berlíně. Jezdit do ČSSR a pracovat pro nějakou západní zpravodajskou službu, znamenalo být jednou nohou v hrobě a druhou na šibenici. Byl jsem však pouze zatčen, 5 hodin vyslýchán a vypovězen z ČSSR...
Jan Berwid-Buquoy
5 způsobů, jak vytvořit dokonalou omluvu...
Americký časopis TIME otiskl zajímavé myšlenky psychologie úspěchu tří docentek vysoké školy Oberlin College (US stát Ohio) pod názvem „5 ways to craft te perfect apology“. Jde v nich o umění vytvořit správnou omluvu.
Jan Berwid-Buquoy
Vojenská přehlídka 09.05. 2023 nejen v Moskvě... aneb Profily ruské ubohosti
Národ se může zesměšnit mnoha způsoby. Jeden z nich může být vojenská přehlídka, připomínající maškarní ples nebo „Potěmkinovy vesnice“. Co se tím sleduje není dost dobře průhledné...? Rusové jsou v tomto ohledu nepřekonatelní!
Jan Berwid-Buquoy
Jak se zbavit Putina?
Demokraticky zvoleného politika ve státě parlamentní demokracie můžete při příštích volbách odvolit. S diktátorem v diktatuře to nejde. Co teď? Jak se tyrana zbavit?
Jan Berwid-Buquoy
Jak by vypadalo Babišovo prezidentství?
Nejsem sice jasnovidec, ale má-li člověk dostatek představivosti, může ledascos předvídat – viz Bible a Arche Noa. Kdo ví umí, kdo neví čumí...zní prastaré české přísloví. Nejhorší není nevědět, nýbrž nechtít vědět! Amen mon Dieu.
Jan Berwid-Buquoy
Miloš Zeman v roli multimilionáře...
Naše republika na prezidentech nešetří. Dostávají "královské" finanční odměny, bez ohledu na to, zdali si to zasloužili či nikoli. Jedná se o velmi lukrativní povolání, kde se neočekává žádný výkon.
Jan Berwid-Buquoy
Nový prezident – Nová naděje...
Nejtenčí knihy na světě, v oblasti satiry: „ Dějiny ruské demokracie“, „Dějiny německého humoru“ a „Lexikon hrdinských činů československé armády“...Každý národ na této planetě má své nedokonalosti.
Jan Berwid-Buquoy
Proč Babiš neslavně prohrál?
V současné době vsadit na politické rady prezidenta Zemana, znamená existenční sebevraždu. A to je právě to, čeho se Babiš dopustil. Národ si žádá nabídku budoucí perpektivy dalšího vývoje a nikoli politické harašení...
Jan Berwid-Buquoy
V sevření Státní bezpečnosti totalitní ČSSR
Celý svůj život jsem zasvětil boji proti komunizmu a proti lidské blbosti! Ačkoli v prvním případě jsem se stal spoluvítězem „studené války“, v druhém případě jsem dodnes nedosáhl žádného hmatatelného úspěchu...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 349
- Celková karma 14,60
- Průměrná čtenost 2454x