Nečinnost USA a 21. srpen 1968. Hrubé porušení Trumanovy doktríny

Západ nás zradil celkem čtyřikrát : 1938, 1939, 1948 a 1968. V prvních dvou případech nás vydal bez boje napospas nacistickému Německu. Ve zbývajících dvou případech nás vydal napospas bolševickému Rusku. Která z obou totalitárních diktatur byla krutější, o tom se dodnes vedou spory mezi politologi. 1918-38 jsme byli francouzským protektorátem (Cordon sanitaire). Mnichovská smlouva znamenala tedy kapitulaci Francie bez boje. 1939 jsme byli násilně obsazeny Německem. Francie i Anglie nebyly schopni podat ani diplomatický protest. 1948 zničili sovětští a českoslovenští komunisté poslední zbytky demokracie v ČSR. Ačkoli USA vlastnily atomový monopol, nazasáhly. 21.08. 1968 USA nečinně přihlížely... Proč?

   V roce 1968 se čím dál tím více v USA ukazovalo, že vládní administrativa vedená presidentem Lyndonem Johnsonem na události ve světě nestačí a válka ve Vietnamu se začínala stávat první válkou v dějinách USA hrozící hořkou porážkou.

   Tím se do popředí logicky dostávali nadějní liberálové, převážně z řad demokratické strany, kteří se soustředili kolem Roberta Kennedyho a Eugena McCarthyho. Hlavně bratr zavražděného presidenta Johna F. Kennedyho, Robert se již od ledna 1968 začal intenzivně zajímat o dění v Československu. Totiž poté, co se rozhodl kandidovat za demokratickou stranu na úřad presidenta USA, chtěl v první řadě pokračovat v zahraniční politice svého bratra Johna, nazvané "New Frontiers" (Nové hranice), kterou Johnson ze svého programu "nenápadně" vypustil.

   Události v Československu po lednu 1968 se Kennedymu zdály jako stvořené pro součást politiky "Nových hranic" a spolu s Eugenem McCarthym v nich viděl "case in point" (předlohu) pro ostatní země východního bloku, včetně Sovětského svazu. Již koncem roku 1967 se dostali ředitelovi CIA, Richardu Helmsovi do rukou "tajná" akta, dodávaná americkou špionážní sítí v Moskvě, ze kterých bylo patrno následující zjištění: Předseda vlády SSSR Alexej Kosygin, připravuje v následujících letech v Sovětském svazu rozsáhlé ekonomické reformy, které není možné uskutečnit bez hospodářské pomoci USA. Z této skutečnosti čerpali Kennedy a McCarthy naději pro "Nové hranice", že SSSR bude ochoten i k politickým ústupkům a to nejen v případě Československa.

   Zatím tomu nic nenasvědčovalo!

   Po březnové schůzce vrcholných představitelů komunistických vůdců východního bloku v Drážďanech, kde se intenzivně projednávala politika "socializmu s lidskou tváří" v ČSSR, mohla CIA pouze konstatovat naprostý opak: Pražské vedení KSČ v čele s Alexandrem Dubčekem, se nalézá pod enormním tlakem svých spojenců (hlavně prostřednictvím NDR a Waltera Ulbrichta), přičemž - pakliže nedojde v ČSSR k zásadnímu politickému obratu - hrozí nebezpečí vojenského zásahu ze strany SSSR.

   Pro Roberta Kennedyho a Eugena McCarthyho to znamenalo pouze jediné: Neprodleně jednat! Ovšem Lyndon Johnson o něčem takovém nechtěl ani slyšet. Dovolával se "statutu quo" (rozdělení sfér vlivu mezi USA a SSSR po II. světové válce) a svojí nechuť se ve věci angažovat, podporoval navíc prohlášením o "nebezpečí vypuknutí III. světové války".

   Tento umělý strašák je přesto sociologickou fikcí, jakýmsi zaklínadlem, legitimovat nechuť něco podniknout a tím prostě nedělat nic. Jaká je tedy skutečnost? Podívejme se nyní pravdě do tváře: Po 12. březnu 1947 se stává základním pilířem zahraniční politiky USA tzv. "Tumanova doktrína", která jakýkoli "statut quo" popírá a umožňuje USA zasahovat kdekoli a kdykoli, všemi prostředky ve světě, kde to uzná vláda této země za nutné a pro USA, za prospěšné. Ostatně "Trumanova doktrína" platí dodnes. Johnsonovo zdůvodnění nezasahovat do vývoje v ČSSR je tím pádem ideologickým nesmyslem. Jedná se tím o zcela jasný případ hrubého porušení ustanovení "Trumanovy doktríny".

   Co to je vlastně "Trumanova doktrína" a jaký je její obsah? Zde je několik základních myšlenek tohoto dokumentu, jehož obsah přednesl president USA, Harry Truman před kongresem USA, dne 12.03. 1947 (překlad z angličtiny):

   "Všem národům tohoto světa, jejíž svoboda je ohrožena militantními menšinami a nebo nátlakem zvenčí, bude nabídnuta pomoc Spojených států." (Nic takového se v kauze ČSR 1948 a ČSSR 1968 ani v náznacích nestalo). Totalitní stát je definován takto:

   "... jedná se o společenský řád, zakládající se na vůli menšiny, která je násilím vnucována většině. Tato menšina se opírá o teror a útlak, o cenzůru tisku a rozhlasu o falšování volebních výsledků, zbavujíc své občany jejich práv a svobod."

   A nyní cituje president Truman konkrétní opatření ze strany USA: "...politikou Spojených států musí být, pomáhat svobodným národům, které se brání tomuto útlaku ze strany militantních menšin a nebo odolávají takovémuto tlaku z venčí...Pod pojmem pomoci v této souvislosti mám na mysli především hospodářskou a finanční pomoc..."

   A nyní přichází onen zásadní výrok presidenta Trumana: "...Na svět se nelze dívat jako na na nepohyblivou veličinu a tím pádem není pro nás status quo žádnou svatyní."

   V kauze ČSR 1948 a ČSSR 1968 nejen, že USA ve smyslu "Trumanovy doktríny" zasáhnout mohli (hospodářsky, finančně, ale i vojensky), nýbrž dokonce musely, ale neučinili tak. Co je k tomu vedlo, nelze z dostupných pramenů spolehlivě zjistit.

   Můj strýc Ing.Dr. Rudolf Svoboda, bývalý důstojník britského královského letectva RAF (310. Sq.), pobočník majora H. Pricharda a jinak zpravodajský důstojník MI-6 v letech 1940-68, byl přítelem Eugena McCarthyho. Hovořil s ním na téma "Pražské jaro 1968". Onen americký senátor a významný politik mu zcela bez okolků sdělil:

   "V případě vítězství Roberta Kennedyho v presidentských volbách by se žádný '21 srpen 1968' nekonal. Již v červnu 1968 poskytl deníku 'Rudé právo' interview, kde nešetřil svojí podporou obrodného procesu v Československu. Divil se, že Johnsonova administrativa v této věci vůbec nic nepodniká. Jeho představa o 'Nových hranicích' byla, v případě dohody s vedením moskevského kremlu, rozšířit československý reformní kurs na celou východní Evropu. Tato politika "Nových hranic"  měla v USA mnoho odpůrců a proto není divu, že podobně jako John i Robert Kennedy zemřel rukou atentátníka. Krátký čas po interview pro 'Rudé právo' byl na něho spáchán v hotelu Ambassador in Los Engeles, 05. června 1968, zákeřný atentát."