Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Milada Horáková a její pochybná víra v socialismus

9. 03. 2014 15:23:27
Po zveřejnění mé reportáže “Komunistka Semelová kontra Milada Horáková“ (blog iDnes, 04.03. 2014) se opět rozpoutala kontroverzní diskuse. To by nebylo sice nic neobvyklého, ale vyslovená argumentace ve většině případů jednoznačně dokazuje neznalost celé problematiky. Dovolte mi tedy, abych v kauze “Milada Horáková“ začal ad hoc úplně od začátku.
Stržení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí 3. listopadu 1918. Podle tvrzení JUDr. Miroslava Kopeckého se M. Králová a F. Zemínová nacházejí na snímku v levém rohu dole.Stržení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí 3. listopadu 1918. Podle tvrzení JUDr. Miroslava Kopeckého se M. Králová a F. Zemínová nacházejí na snímku v levém rohu dole.

Narodila se 1901 jako dcera Čeňka Krále. Tento, poněkud tajuplný subjekt , byl fanatickým protivníkem monarchie a v tomto duchu vychovával i své dvě dcery Miladu a Věru. Proč se tak choval není jasné. Rodina Králů byla velice dobře situovaným rodem statkářů, vlastnící dokonce i vlastní mlýn v obci Hodkov (u Dolních Kralovic). Za svůj majetek by sice měli vděčit vídeňskému císařství, ale přesto činili vše pro vznik “socialistické“ republiky.
Milada Králová se zúčastňovala všech možných protihabsburských demonstrací a aktivně bojovala za zánik monarchie. Dokonce byla za „poškozování zájmů panovnického rodu“ vyloučena z gymnázia a dostudovala až po převratu. Její, jakýsi individuální druh pomsty císaři, bylo stržení mariánského sloupu v Praze na Staroměstském náměstí dne 03.11. 1918. Lidová legenda vypráví:

“Milada se vyšplhala po sloupu na špici a přehodila svaté Marii lano se smyčkou přes hlavu. Potom slezla dolů. S Františkem Sauerem a Fráňou Zeminovou mariánský sloup všichni tři socialisté strhli...“


Jde - jako již často v dějinách - o polopravdu. Skutečnost je jiná: Miladě bylo tehdá 16 let. Nešplhala po „sloupu“, nýbrž po hasičském žebříku na přímou prosbu hasičů. Ty se totiž domnívali, že výška 14 metrů bez stabilní podpěry žebříku, by mohla být pro dospělého hasiče nebezpečným rizikem. Milada byla hubená a mrštná - nebyl to pro ní problém. Smyčku nahoře sice přes svatou Marii přehodila, ale tahání lana se ani ona, ani Zemínová nezúčastnili. Stály pouze opodál. Pomník totiž nešel strhnout. Hasiči a František Sauer museli nejdříve celou sochu pracně a s nasazením všech sil rozhoupat. Poté se převrátila a rozbila se o dlažbu. Tak složitý namáhavý manévr by obě socialistky nikdy nemohly zvládnout...
Jaroslav Durych o tom píše:


„...Byli sem povoláni hasiči a po jejich žebříku...vyšplhala k soše mladičká politická pracovnice strany národně-sociální Milada Horáková. Ano, byla tehdy docela mladičká a vylézt těch pár metrů po solidním hasičském žebříku nebyl pro ni žádný problém. Byla prý to smyčka, kterou Milada Horáková přehodila soše Panny Marie kolem krku. Tímto činem se sama učinila katem, přehozením smyčky přes hlavu odsouzencovu je podstatou „výkonu trestu“, kterému se dnes říká trest absolutní...“


Shodou žalostných okolností zemře pachatelka tím samým způsobem o 32 let později v roce 1950 na komunistické oprátce popravčího dvoru pankrácké věznice.


S první republikou se Horáková neidentifikovala. Pro ní to nebyl žádný „socialistický stát“ a vadil jí příliš tolerantní přístup k církvím. Znám je její výrok: „Zatočili jsme se šlechtou, zatočíme i s církvemi.“

Ačkoli po vystudování práv získala 1926 zaměstnání v Ústředním sociálním úřadě hlavního města Prahy a jejím šéfem se stal Dr. Petr Zenkl, se vstupem do Československé strany národně socialistické (ČSNS) nijak nespěchala. Byla jí málo radikální, málo „socialistická“.
Spíš by jí vyhovovala KSČ, ale přestup ke komunistům by znamenal konec zaměstnání ve státní službě. Vstupuje tedy v roce 1929 do ČSNS, i když pro ní byla první republika (podobně jako pro KSČ) nepřijatelná. Horáková vypovídá před soudem:


„Já sama osobně jsem nebyla zastáncem poměrů v první republice...Pokud jde o socialismus byla jsem reformistka, oportunistka, šla jsem na uskutečňování vývojové.“

Jinými slovy: obžalovaná se domnívala, že se první republika evolucí a pokojnou cestou změní v socialismus. Rovněž na vývoji v letech 1945 - 1948 neviděla nic socialistického. Její tvrzení před soudem:

„Byla jsem si jasně vědoma, že úsek od roku 1945 do roku 1948 není socialismem, ale že je to stadium přechodné, vývojové.“


Její silně protikatolické sklony jsou patrné. Ačkoli její strýc byl farářem a často s ním v mládí diskutovala, nějak to na ní nezanechalo žádný pozitivní vliv. Podobně jako Edvard Beneš a jeho výrok z roku 1937: “Raději Hitler než Habsburk!“, viděla i Horáková v katolické církvi jakéhosi „trojského koně“ k obnově Habsburské monarchie na území nově vzniklé ČSR. Prestože tyto obavy byly naprosto iracionální, tak alespoň demonstrativně přestoupila od katolíků k protestantům - k Českobratrské církvi evangelické.
Miroslav Ivanov (Justiční vražda aneb Smrt Milady Horákové, Praha 1993) o ní píše: Chtěla radikálně odstranit chyby první republiky a její sociální nespravedlnost. Žádala například revizi první pozemkové reformy z roku 1920, neboť prý jejím prostřednictvím byla vytvořena „nová pozemková šlechta“.
O jakou “sociální nespravedlnost“ se ovšem mělo jednat, to ani ona, ani Ivanov nikde neuvádějí. V jednom z rozhovorů s Ivanovem její sestra Věra Tůmová uvádí:


„Sestra byla určitě daleko razantnější...Jako oktávanka pak také na žádné demonstraci
nechyběla.Vystudovala gymnázium ve Slezké, z předešlé školy ji vyloučili právě za účast na demonstracích. Nechci, aby se z mé sestry dělala nějaká světice...Někdy dovedla být velmi přísná...byla absolutně nesmlouvavá.“

Snad velmi přísná a absolutně nesmlouvavá socialistická, resp. dokonce „komunistická“, fanatička? Ledascos by tomu nasvědčovalo...
Jak měl onen “socialismus“ za který tak tvrdě bojovala vypadat?
Podle Horákové měl patrně “socialismus“, o jehož uskutečnění neúnavně usilovala, odstranit všechny neduhy “kapitalistického společenského řádu“ a nastolit režim “socialistické spravedlnosti“. Není třeba ani dodávat, že ona představa je extrémně naivní a jakoby vystřižena z tehdejšího politického programu KSČ.
Ministr č.s. civilního letectví (1929 - 1938) Ing. Jan Bervida a současně její spolustraník v ČSNS o ní napsal:


„Byla nesmírně pracovitá a inteligentní, ale ve stranické kariéře jí bránila její doslova chorobná hádavost. Kdo nesouhlasil s jejími názory na vybudování socialismu v ČSR s tím se okamžitě, vehementně pohádala. Potom ho začala ignorovat a pomlouvat...“

Nevím jak komu, ale mně názory a postoje radikální socialistky Milady Horákové, v tomto historickém úseku její činnosti, silně připomínají předválečného Klementa Gottwalda a jeho stalinskou KSČ...

(Pokračování příště: „Jak dalece spolupracovala Milada Horáková s nacisty?“)

Autor: Jan Berwid-Buquoy | neděle 9.3.2014 15:23 | karma článku: 31.38 | přečteno: 4971x


Další články blogera

Jan Berwid-Buquoy

„Čarodějnice“ zvaná Andrej Babiš

Kdo se provinil úspěchem, musí si následky nést sám, protože úspěch se často neodpouští. V nejhorším případě se může stát úspěšný jedinec dokonce objektem „honu na čarodějnice“.

10.7.2018 v 12:02 | Karma článku: 34.58 | Přečteno: 1737 | Diskuse

Jan Berwid-Buquoy

Persekuce důstojníků a vojáků po 21.08. 1968, v době temna - 50. výročí

Autorem přednášky na barokním zámku v Táboře-Měšicích je plukovník v.v. Ing. Zbyněk Čeřovský, sám oběť tzv. "normalizace" po 21. srpnu 1968.

12.6.2018 v 2:08 | Karma článku: 18.43 | Přečteno: 424 | Diskuse

Jan Berwid-Buquoy

Tajuplný rozhovor Roberta F. Kennedyho s Lenkou Janáčkovou - 1968

V roce 2006 byl v USA dokončen a do kin uveden celovečerní film „ATENTÁT V AMBASSADORU. Vražda, která změnila historii a život mnoha lidí“. Film byl prý natočen podle skutečnosti, ale zpracování je spíš románový mýtus,

21.5.2018 v 12:49 | Karma článku: 12.66 | Přečteno: 565 | Diskuse

Jan Berwid-Buquoy

Andrej Babiš – geniální myslitel 2017

Naše české dějiny oplývají mučedníky – Jan Hus, Jan Nepomucký, Julius Fučík, Milada Horáková, Jan Palach a další... Chybí nám však vizionáři a myslitelé, kteří by naší vnitřní společnost humanizovali a intelektualizovali.

3.5.2018 v 11:29 | Karma článku: 16.05 | Přečteno: 717 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Jan Bartoň

Noční můra špiček EU – Donald Trump

Nejen američtí Demokraté, ale dnes již špičky EU zažili, jak obtížné je jednat s americkým prezidentem Donaldem Trumpem. Viní ho z „chaotičnosti“ jeho politiky. Opravdu je tak chaotická?

16.7.2018 v 8:00 | Karma článku: 23.30 | Přečteno: 409 | Diskuse

Libor Čermák

Raději budu žít v rozděleném národě než v multikulturalistické diktatuře

Pražská kavárna obviňuje našeho p. prezidenta za to, že prý rozděluje národ. Hm, zajímavá myšlenka. Ale já se ptám, jak by ten náš stát měl vypadat, aby nebyl rozdělený? Jediné, kde je rozdělení národa protizákonné je, diktatura.

16.7.2018 v 7:13 | Karma článku: 35.87 | Přečteno: 919 |

Ondřej Šebesta

Bartolomějská noc

Jenže velkouzenář Bureš žádným nováčkem na politické scéně není – on je spíš novičokem naší politiky. Jeho bezcharakterní jednání je v tuzemsku notoricky známo - všichni dávno vědí, že král je nahý.

16.7.2018 v 7:00 | Karma článku: 11.83 | Přečteno: 296 | Diskuse

Lenka Hoffmannová

Svět to vidí, a zatímco Palestinci ničí Izrael, svět mlčí

Během posledních 4 měsíců protestů takzvaného pochodu návratu Palestinci v Gaze pod vedením Hamasu již napadli a ničí Izrael mnoha různými způsoby.

16.7.2018 v 6:55 | Karma článku: 28.69 | Přečteno: 506 | Diskuse

Petr Burian

Rudý a růžový

Před několika dny vyšel v médiích článek o tom, že kdesi pořádali pro mládež čtyřdenní tábor na téma Socialismus. V bohatých diskuzích mne pak udivilo to, co si lidé z té doby pamatují pokřiveně, ale i to, co si nepamatují vůbec.

15.7.2018 v 17:23 | Karma článku: 20.10 | Přečteno: 480 | Diskuse
Počet článků 246 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2510

Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy, docent rer.pol. President Českého Institutu Mezinárodního Setkání (ČIMS). Mezinárodně známý politolog. Publicista a překladatel. Majitel barokního zámku v Táboře-Měšicích. Člen předsednictva SDaP Armády ČR (International Relations a přeshraniční spolupráce), pobočka 41, Tábor.





Najdete na iDNES.cz