Milada Horáková a její pochybná víra v socialismus

9. 03. 2014 15:23:27
Po zveřejnění mé reportáže “Komunistka Semelová kontra Milada Horáková“ (blog iDnes, 04.03. 2014) se opět rozpoutala kontroverzní diskuse. To by nebylo sice nic neobvyklého, ale vyslovená argumentace ve většině případů jednoznačně dokazuje neznalost celé problematiky. Dovolte mi tedy, abych v kauze “Milada Horáková“ začal ad hoc úplně od začátku.
Stržení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí 3. listopadu 1918. Podle tvrzení JUDr. Miroslava Kopeckého se M. Králová a F. Zemínová nacházejí na snímku v levém rohu dole.Stržení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí 3. listopadu 1918. Podle tvrzení JUDr. Miroslava Kopeckého se M. Králová a F. Zemínová nacházejí na snímku v levém rohu dole.

Narodila se 1901 jako dcera Čeňka Krále. Tento, poněkud tajuplný subjekt , byl fanatickým protivníkem monarchie a v tomto duchu vychovával i své dvě dcery Miladu a Věru. Proč se tak choval není jasné. Rodina Králů byla velice dobře situovaným rodem statkářů, vlastnící dokonce i vlastní mlýn v obci Hodkov (u Dolních Kralovic). Za svůj majetek by sice měli vděčit vídeňskému císařství, ale přesto činili vše pro vznik “socialistické“ republiky.
Milada Králová se zúčastňovala všech možných protihabsburských demonstrací a aktivně bojovala za zánik monarchie. Dokonce byla za „poškozování zájmů panovnického rodu“ vyloučena z gymnázia a dostudovala až po převratu. Její, jakýsi individuální druh pomsty císaři, bylo stržení mariánského sloupu v Praze na Staroměstském náměstí dne 03.11. 1918. Lidová legenda vypráví:

“Milada se vyšplhala po sloupu na špici a přehodila svaté Marii lano se smyčkou přes hlavu. Potom slezla dolů. S Františkem Sauerem a Fráňou Zeminovou mariánský sloup všichni tři socialisté strhli...“


Jde - jako již často v dějinách - o polopravdu. Skutečnost je jiná: Miladě bylo tehdá 16 let. Nešplhala po „sloupu“, nýbrž po hasičském žebříku na přímou prosbu hasičů. Ty se totiž domnívali, že výška 14 metrů bez stabilní podpěry žebříku, by mohla být pro dospělého hasiče nebezpečným rizikem. Milada byla hubená a mrštná - nebyl to pro ní problém. Smyčku nahoře sice přes svatou Marii přehodila, ale tahání lana se ani ona, ani Zemínová nezúčastnili. Stály pouze opodál. Pomník totiž nešel strhnout. Hasiči a František Sauer museli nejdříve celou sochu pracně a s nasazením všech sil rozhoupat. Poté se převrátila a rozbila se o dlažbu. Tak složitý namáhavý manévr by obě socialistky nikdy nemohly zvládnout...
Jaroslav Durych o tom píše:


„...Byli sem povoláni hasiči a po jejich žebříku...vyšplhala k soše mladičká politická pracovnice strany národně-sociální Milada Horáková. Ano, byla tehdy docela mladičká a vylézt těch pár metrů po solidním hasičském žebříku nebyl pro ni žádný problém. Byla prý to smyčka, kterou Milada Horáková přehodila soše Panny Marie kolem krku. Tímto činem se sama učinila katem, přehozením smyčky přes hlavu odsouzencovu je podstatou „výkonu trestu“, kterému se dnes říká trest absolutní...“


Shodou žalostných okolností zemře pachatelka tím samým způsobem o 32 let později v roce 1950 na komunistické oprátce popravčího dvoru pankrácké věznice.


S první republikou se Horáková neidentifikovala. Pro ní to nebyl žádný „socialistický stát“ a vadil jí příliš tolerantní přístup k církvím. Znám je její výrok: „Zatočili jsme se šlechtou, zatočíme i s církvemi.“

Ačkoli po vystudování práv získala 1926 zaměstnání v Ústředním sociálním úřadě hlavního města Prahy a jejím šéfem se stal Dr. Petr Zenkl, se vstupem do Československé strany národně socialistické (ČSNS) nijak nespěchala. Byla jí málo radikální, málo „socialistická“.
Spíš by jí vyhovovala KSČ, ale přestup ke komunistům by znamenal konec zaměstnání ve státní službě. Vstupuje tedy v roce 1929 do ČSNS, i když pro ní byla první republika (podobně jako pro KSČ) nepřijatelná. Horáková vypovídá před soudem:


„Já sama osobně jsem nebyla zastáncem poměrů v první republice...Pokud jde o socialismus byla jsem reformistka, oportunistka, šla jsem na uskutečňování vývojové.“

Jinými slovy: obžalovaná se domnívala, že se první republika evolucí a pokojnou cestou změní v socialismus. Rovněž na vývoji v letech 1945 - 1948 neviděla nic socialistického. Její tvrzení před soudem:

„Byla jsem si jasně vědoma, že úsek od roku 1945 do roku 1948 není socialismem, ale že je to stadium přechodné, vývojové.“


Její silně protikatolické sklony jsou patrné. Ačkoli její strýc byl farářem a často s ním v mládí diskutovala, nějak to na ní nezanechalo žádný pozitivní vliv. Podobně jako Edvard Beneš a jeho výrok z roku 1937: “Raději Hitler než Habsburk!“, viděla i Horáková v katolické církvi jakéhosi „trojského koně“ k obnově Habsburské monarchie na území nově vzniklé ČSR. Prestože tyto obavy byly naprosto iracionální, tak alespoň demonstrativně přestoupila od katolíků k protestantům - k Českobratrské církvi evangelické.
Miroslav Ivanov (Justiční vražda aneb Smrt Milady Horákové, Praha 1993) o ní píše: Chtěla radikálně odstranit chyby první republiky a její sociální nespravedlnost. Žádala například revizi první pozemkové reformy z roku 1920, neboť prý jejím prostřednictvím byla vytvořena „nová pozemková šlechta“.
O jakou “sociální nespravedlnost“ se ovšem mělo jednat, to ani ona, ani Ivanov nikde neuvádějí. V jednom z rozhovorů s Ivanovem její sestra Věra Tůmová uvádí:


„Sestra byla určitě daleko razantnější...Jako oktávanka pak také na žádné demonstraci
nechyběla.Vystudovala gymnázium ve Slezké, z předešlé školy ji vyloučili právě za účast na demonstracích. Nechci, aby se z mé sestry dělala nějaká světice...Někdy dovedla být velmi přísná...byla absolutně nesmlouvavá.“

Snad velmi přísná a absolutně nesmlouvavá socialistická, resp. dokonce „komunistická“, fanatička? Ledascos by tomu nasvědčovalo...
Jak měl onen “socialismus“ za který tak tvrdě bojovala vypadat?
Podle Horákové měl patrně “socialismus“, o jehož uskutečnění neúnavně usilovala, odstranit všechny neduhy “kapitalistického společenského řádu“ a nastolit režim “socialistické spravedlnosti“. Není třeba ani dodávat, že ona představa je extrémně naivní a jakoby vystřižena z tehdejšího politického programu KSČ.
Ministr č.s. civilního letectví (1929 - 1938) Ing. Jan Bervida a současně její spolustraník v ČSNS o ní napsal:


„Byla nesmírně pracovitá a inteligentní, ale ve stranické kariéře jí bránila její doslova chorobná hádavost. Kdo nesouhlasil s jejími názory na vybudování socialismu v ČSR s tím se okamžitě, vehementně pohádala. Potom ho začala ignorovat a pomlouvat...“

Nevím jak komu, ale mně názory a postoje radikální socialistky Milady Horákové, v tomto historickém úseku její činnosti, silně připomínají předválečného Klementa Gottwalda a jeho stalinskou KSČ...

(Pokračování příště: „Jak dalece spolupracovala Milada Horáková s nacisty?“)

Autor: Jan Berwid-Buquoy | neděle 9.3.2014 15:23 | karma článku: 32.88 | přečteno: 6301x

Další články blogera

Jan Berwid-Buquoy

Vnitřní nepřítel zvaný prezident

Ještě se v dějinách existence našeho státu nestalo, že by prezident byl obžalován z protiústavní činnosti. Pokud je mi známo, ani neznám případ, že by se od roku 1945, něco podobného odehrávalo někde v Evropě.

9.8.2019 v 10:26 | Karma článku: 22.08 | Přečteno: 944 | Diskuse

Jan Berwid-Buquoy

Honění ptactva by se mělo zakázat!

Protože lidstvo takřka každý den proti něčemu protestuje, aniž bych se těchto protestů zúčastňoval, neboť toto často považuji za naprostou ztrátu času, dovolím si tímto zaprotestovat proti "honění ptactva".

30.7.2019 v 11:31 | Karma článku: 21.29 | Přečteno: 750 | Diskuse

Jan Berwid-Buquoy

Babišův spojenec a národ politických „muklů“

Když jsem pozoroval mohutný dav v Praze na Letné, v přímém televizním přenosu, zachvátila mě myšlenka, že jediným spolehlivým spojencem premiéra Babiše jsou jeho voliči. Co mě poněkud silně zarazilo, byly transparenty...

6.7.2019 v 14:06 | Karma článku: 39.07 | Přečteno: 1971 | Diskuse

Jan Berwid-Buquoy

Smutný konec mé babičky

Někteří lidé si namlouvají býti majiteli tolika nemocí, že nakonec jim nic jiného nezbývá než umřít...

27.6.2019 v 13:55 | Karma článku: 14.21 | Přečteno: 693 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Petr Máj

Evropský dům postihla katastrofa - prasklo vodovodní potrubí a zaplavilo 28 patro.

Správce domu proto vyzývá všechny ostatní nájemníky, aby umožnili protékání vody do nižších pater a pomohli tak v rámci solidarity zmírnit utrpení lidí nejvyššího patra, neboť voda v tomto patře neustále stoupá...!!!

19.8.2019 v 8:36 | Karma článku: 9.17 | Přečteno: 174 | Diskuse

Ondřej Šebesta

Co má ministryně spravedlnosti společného s majorom Terazkym?

„Soudruhu doktore, dnes budeme soudit třídního nepřítele, pokud bys snad měl pocit, že ho musíš hájit, mohli by se soudruzi z ÚV domnívat, že jsi také třídní nepřítel. Tak o tom popřemýšlej.“

19.8.2019 v 7:00 | Karma článku: 10.52 | Přečteno: 217 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

21.srpen 1969 - den hnusu a hanby

Některá data naší novodobé historie byl měla být tak nějak více zvýrazněna pro poučení příštích generací. I ta, na která nemůžeme být hrdí.

19.8.2019 v 5:54 | Karma článku: 22.19 | Přečteno: 321 | Diskuse

Martin Braun

Když se lži o Izraeli rozplynou jako pára nad hrncem

Jo, jo, je to tak, Ilhan Omar si ráda pouští pusu na špacír. Ostatně, není jediná nejen mezi demokraty v USA ale ani ve zbytku světa. Její víra v celosvětovou ignoranci dosahuje závratných výšin.

19.8.2019 v 5:16 | Karma článku: 23.09 | Přečteno: 378 | Diskuse

Jiří Čumpelík

Chce to klídek. Ústava ČR porušena nebyla a koaliční smlouva nemůže omezovat Ústavu ČR

Prezident ČR Miloš Zeman rozhodl a to je platné rozhodnutí. Michal Šmarda ministrem kultury nebude, bez ohledu na stanovisko Andreje Babiše, či Jana Hamáčka.

19.8.2019 v 1:30 | Karma článku: 20.50 | Přečteno: 263 |
Počet článků 265 Celková karma 27.98 Průměrná čtenost 2510

Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy, docent rer.pol. President Českého Institutu Mezinárodního Setkání (ČIMS). Místopředseda České atlantické komise NATO a předseda Sekce osvěty a zpravodajství České atlantické komise (ČAKO).  Majitel barokního zámku v Táboře-Měšicích.

Najdete na iDNES.cz