Dějiny nápisu "Servít je vůl". Legendy a skutečnost.

26. 07. 2008 23:59:47
Kdo je vůl a kdo ne, je věc individuálního názoru. Když ovšem většina blízkých a známých přirovnává dotyčného k tomuto druhu skotu, je čas se nad sebou zamyslet. Označení "vůl" muže být i nepřímé. Známá je česká poučka: "Do USA nejedu, protože blbého prezidenta mám doma!" Začátkem 60. let vypadal svět v bývalém Československu uplně jinak. Takřka všechny veřejné záchodky byly označeny hlášením: "Servít je vůl!" Presidenty Bushe a Klause všichni známe. Kdo byl však "vůl" Servít?

Bylo to v zimě 1967. Seděl jsem v rychlíku Londýn - Liverpool a se s kupinou anglických vojáků vracejících se z londýnských kasáren domů, jsme zpívaly vánoční gospel-songy. Náhle vstoupil do cupé průvodčí a kontroloval jízdenky. Srdečně se s námi začal bavit. Podle mého neanglického přízvuku se patrně domníval, že jsem Polák: "Umíte polsky?" Otázal se průvodčí. Pokrčel jsem rameny: "Jakž takž!" Poklepal mi na rameno: "Pojďte se mnou. Já Vám něco ukáži!" Zavláčel mě na vlakový záchodek a ukázal na stěnu vagonu: "Co to znamená?" Podíval jsem se tím směrem a četl nápis vyrýtý patrně ostrou dýkou "SERVÍT JE VŮL". Mávnul jsem rukou: "Sire, to není polsky. To je česky a znamená to 'Servít is an ox'. V angličtině by se řeklo 'Servít is a fool', sire." Průvodčí zavrtěl nechápavě hlavou: "And who is Servít?" Moje odpověd byla velice krátká: "I don't know, sir."

Když jsem se vrátil z Anglie do Prahy, začal jsem tedy intenzivně pátrat po tom, kdo je vlastně ten Servít. Totiž nápisy "Servít je vůl" se objevovali houfně i na jugoslávských a rakouských toaletách. V Severním Irsku jsem se o jejich rozšiřování postaral sám. Každý veřejný záchodek v Belfastu, který jsem navštívil byl opatřen nápisem "Servít je vůl". Podle očitých svědků se nápisy v cizině uchovaly až do poloviny 70. let, tedy v době, kdy jejich šíření v Čechách již dávno pominulo. Já osobně jsem nápis "Servít je vůl" objevil ve vídeňském Prátru ještě v roce 1971.

Všeobecně platná oficiální legenda tvrdí, že se jedná o Prof.Ing.Dr. Radima Servíta, CSc. (1921 - 1984). Tento pedagog a vědecký pracovník vyučoval v 60. letech na katedře mechaniky a inženýrského stavitelství ČVUT. Byl prý při zkoužkách velice přísný a záludný. V roce 1968 jsem profesora Servíta navštívil (byl jsem tehdy volným dopisovatelem "Dikobrazu") se svým šéfredaktorem Dr. Eduardem Littmanem. Profesor jakoukoli totožnost s nápisem "Servít je vůl" popíral a odkazoval na Prof.Dr. Zdenka Servíta (1913 - 1986), ředitele Fyziologického ústavu ČSAV (1954 - 1969).

Ovšem ve stejném časovém horizontu se nám objevuje třetí Servít, který by mohl být "volem" a to RNDr. Miroslav Servít (1886 - 1959), český botanik, zabývající se výzkumem lišejníků a mechů. Napsal dvě knihy, které by bylo možné zařadit do kategorie "vědecká pitomost" a tím si vysloužit onen výrok "Servít je vůl". První z nich nese název "Československé lišejníky čeledi verrucariaceae" (Praha 1953). Druhá je "Klíč k určování lišejníků" (Praha 1956). Obě jsou vyloženým uspávákem a vyvolávají silné zívání. Právem tedy hovoří časopis "Vesmír", čís. 1/2000, o RNDr. Miroslavu Servítovi jako o zapomenuté osobnosti, protože kdo se již nechá dobrovolně nudit?

Problém spočívá pouze v tom, že RNDr. Miroslav Servít umírá v roce 1959 a první nápis "Servít je vůl!" se objevuje na jednom záchodku v Praze-Dejvicích teprve v roce 1961 a to paralelně se zveřejněním publikace Prof.Dr. Zdenka Servíta s názvem "K záhadám lidského mozku" (Praha 1961). A zde jsme u jádra věci. Když vyloučíme Miroslava a Radima Servíta, zbyde nám Zdeněk. Scénu jak se dostal Prof.Dr. Zdeněk Servít do dějin nápisu "Servít je vůl" popisuji ve své knize "Die Abenteuer des gar nicht so braven Humoristen Jaroslav Hašek - Legenden und Wirklichkeit" (Osudy vůbec ne hodného humoristy Jaroslava Haška - Legendy a skutečnost), Č. Budějovice 2002. Onen Profesor byl českým lékařem a fyziologem. Na základě jeho chování (časta sebemluva) byl považován za silně šoupnutého. Byl rovněž autorem publikací zabývajících se lidskou slabomyslností a nervovými záchvaty, např. "Epylepsie ve světle velké statistiky", "Material z lůžkového oddělení neurotické kliniky" atd.

Když v roce 1968 podepsal Prof.Dr. Zdeněk Servít prohlašení "2000 slov", původní verze z veřejných záchodků začaly mizet a byly nahrazovány nápisy "Servít už není vůl!" Za jeho podpis pod "2000" slov byl 1969 zbaven funkce ředitele Fyziologického ústavu ČSAV. Od této chvíle se začal objevovat nápis: "Servíta vyhodili protože už není vůl! Servítová".

Autor: Jan Berwid-Buquoy | sobota 26.7.2008 23:59 | karma článku: 34.10 | přečteno: 8772x

Další články blogera

Jan Berwid-Buquoy

Veřejná omluva

Našinec nesnáší kritiku. Považuje jí za urážku, pomluvu, ponížení a nebo i dokonce za nenávist. Přitom kritika je "plícemi demokracie", bez ní by demokracie vůbec nemohla existovat. Myslím si, že se máme ještě mnoho co učit...

1.2.2019 v 18:57 | Karma článku: 19.42 | Přečteno: 758 | Diskuse

Jan Berwid-Buquoy

Čest i sláva umučeným a popraveným

V rámci „Berlínského fóra 2018“ navštívila delegace České atlantické komise (ČAKO) berlínský památník Gedenkstätte Plötzensee v bývalém francouzském okupačním sektoru Západního Berlína. Česká návštěvnost je zde opravdu minimální.

17.12.2018 v 0:22 | Karma článku: 15.10 | Přečteno: 516 | Diskuse

Jan Berwid-Buquoy

Andrej Babiš aneb trest za úspěch

Lidská závist nezná hranic a zaslepuje i ty nejvzdělanější osobnosti naší planety. Andrej Babiš není ani prvním, ani posledním, kdo musí být postižen trestní normou úspěchu.

28.11.2018 v 20:35 | Karma článku: 30.26 | Přečteno: 1098 | Diskuse

Jan Berwid-Buquoy

Provinění Andreje Babiše aneb Úspěch se neodpouští

Ta naše povaha česká má závrtné problémy s tím, vyslovit uznání a obdiv úspěšnému člověku. Na rozdíl, např od USA, je u nás úspěch obrovským proviněním.

17.11.2018 v 11:07 | Karma článku: 40.63 | Přečteno: 1954 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Martina Pazourová

Řidič, ten tvrdej chleba má

Jsem vlaková a vždycky jsem se bránila cestovat autobusem. Nemyslím tím městským, ale nějakým na delší trasu. A ejhle, najednou si v něm jen tak sedím a můj život začne nabírat nový rozměr. Dokonce se přistihnu jak si potichu

23.2.2019 v 22:25 | Karma článku: 9.15 | Přečteno: 268 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Nic než národ?

Co je to národ? Někdy není nutné se ptát. Hlavně ve vypjatých chvílích, ať už euforických či dysforických, kdy lidé cítí vzájemnou sounáležitost a hrdost na svou vlast. Naopak v „klidných“ časech národ jako by nepotřebujeme.

23.2.2019 v 18:19 | Karma článku: 13.84 | Přečteno: 404 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Bože, ty blondýny!

"Proč má blondýna nad postelí napsáno ACH ACH?" Aby věděla, co má říkat. O blondýnách znám tunu vtipů. Chtěla jsem přehodnotit svůj postoj k nim, leč jedna blondýna to naprosto zazdila jako ukrajinský zedník.

23.2.2019 v 10:33 | Karma článku: 25.94 | Přečteno: 1222 | Diskuse

Jan Tomášek

Literární večer na téma zabíjačka

Další z tematických literárních večerů na Skleněné louce, měl jsem dva příspěvky – jeden vlastní – druhý s dovolením převzatý.

23.2.2019 v 5:51 | Karma článku: 4.13 | Přečteno: 93 | Diskuse

Libuše Palková

Claudio Magris

Jméno tohoto italského spisovatele je dnes už známo mnoha českým čtenářům díky tomu, že některé jeho knížky byly konečně přeloženy i do češtiny, ale v době kdy jsem o něm psala diplomovou práci, byl znám jenom nám italštinářům.

22.2.2019 v 21:33 | Karma článku: 16.27 | Přečteno: 1166 | Diskuse
Počet článků 255 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2519

Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy, docent rer.pol. President Českého Institutu Mezinárodního Setkání (ČIMS). Místopředseda České atlantické komise NATO a předseda Sekce osvěty a zpravodajství České atlantické komise (ČAKO).  Majitel barokního zámku v Táboře-Měšicích.

Najdete na iDNES.cz