Proč v USA vyhrál volby Donald Trump?

Tento svět se mění a my s ním. To, co se přežilo musí uvolnit cestu novým nadějím a představám. Není možné přešlapovat na místě a hlavně taková supervelmoc jako je USA si to nemůže za žádných okolností dovolit.

Tradičně zaběhnutá politická garnitura nestačí na řešení nových problémů tohoto světa a de facto omílá jedno a totéž, než aby byla schopna navrhnout rozhodné řešení.

Donald Trump se nestal prezidentem USA náhodou. Dnešní generace voličů chce vidět sociální úspěch a nikoli do nekonečna omílané fráze politických ideologů za kterými nic nestojí a které nikoho k ničemu nezavazují:

A to nejen v USA. Onen zastaralý, dnes již sotva fungující establishment, právě reprezentovala Hillary Clintonová. Její otřepané volební heslo: „Stronger Together“ (společně silnější) nikoho k ničemu nevyzývá. Místo návrhů na řešení opravdu žhavých problémů na blízkém a středním východě, začala „prát Trumpovo spodní prádlo“. Byl to tah k politické sebevraždě...

Prý se jedná o „děvkaře“. Neplatí „řádně daně“. Údajně sexuálně „obtěžuje ženy“ (některé, které Trump nikdy neviděl se skutečně přihlásily) a byly ochotny to odpřísahnout. Je prý miliardářem „jenom na papíře“. Jeho hospodářské impérium je silně zadluženo. Zbývalo jenom, aby Hillary prohlásila: „Exekutoři si u něho podávají kliku!“. To však neučinila. Asi si myslela, že dosavadní mystifikace jsou dostačující.

Většina voličů okamžitě poznala, že Hillary na dosavadní krizovou situaci ve světě nestačí. Okecává, vypomáhá si frázemi, „pere špinavé prádlo“ svého soupeře, ale koncept nemá. Ona strategie v současnosti znamená nevyhnutelnou porážku a to nejen ve volbách v USA.

Donald Trump reagoval podobně jako Andrej Babiš při kandidatuře ANO do parlamentu ČR. Co se zakládalo na faktech, to přiznal. Co bylo pouhou pomluvou, nad tím mávnul rukou a vůbec to nekomentoval. Proč se hádat o nesmyslech, když je třeba řešit nahromaděné problémy, které doslova ohrožují naší demokratickou existenci?

Naštěstí dnešní volič v západní hemisféře už není takovým omezeným hlupákem, aby nepoznal, co jsou objektivní znalosti a co je „mlácení prázdné slámy“.

Všiměte si, že celé generace multimilionářů, kandidující v USA na nejvyšší místa v amerických volbách, se nikdy nesnížily k tomu, aby dehonestovaly své soupeře, což např. v Evropě je do dnešních dnů doslova pravidlem podle hesla: Pomluvit, kde se dá!

Dehonestace ve volebním zápase je znamením neinformovanosti, křivého charakteru a chudoby.

A právě k tomu se propůjčila Hillary. Volič to poznal. Ona klasická taktika znamenala pro ní propadák. Následek? Donald Trump zvítězil.

Přečtěte si volební projevy takových multimilionářů jako jsou v USA např. John F. Kennedy, Robert F. Kennedy, Nelson Rockefeller, Gerald Ford a nebo současný Donald Trump. Nikde nenaleznete žádné „špinění soupeře“, žádné dehonestace, žádné „rány pod pás“, které jsou základními fundamenty „chudých“ kandidátů, deroucích se k moci, aby si finančně polepšili, resp. často mohli krást a tunelovat, kde se dá.

Miliardář nevisí na portmonce daňového poplatníka. Politický kariérista, pocházející ze skromných sociálních poměrů, naproti tomu, ano. On nemá jinou možnost než parazitovat na daních svých spoluobčanů. Jinak by se neuživil.

Dnešní západní Evropa se také začíná měnit a jde ve šlépějích USA.

V Česku se - vůlí voličů - dostal k moci miliardář Andrej Babiš. Sousední byrokratické Německo a poněkud „socialistická“ Skandinávie se s tím do dnešní doby nějak nemůže vyrovnat.

Avšak ani Rakousko nezůstáva pozadu.

Rakouský miliardář Frank Stronach v roce 2012 založil vlastní stranu (podobně jako to učinil Babiš v případě ANO) a nazval ji „Team Stronach für Österreich“ (Tým Stronach pro Rakousko). Hned v příštích volbách 2013, získala strana 5,7% voličských hlasů. Na rozdíl od Babiše, který se obklopil zcela průměrnými politickými kariéristy, Stronach obsadil hlavní křesla ve straně úspěšnými milionáři.

Myslím si, že kdyby Babiš opustil ANO, zřítí se toto hnutí pod hranici 5%, neboť tam, mimo politických kariéristů, neexistuje žádná sociálně úspěšná osobnost. Toto nebezpečí u Stronacha nehrozí. Jeho strana disponuje dostatečným množstvím úspěšných osobností.

Je nutné se rovněž zmínit o současném rakouském mnistru financí Johannu Schellingovi. Tento multimilionář (podnikatel s nábytkem) je jakýmsi rakouským „Babišem“ a jeho bankovní účet vykazuje 220 milionů Euro. Tvrdí se o něm, že je nejlepším ministrem financí, které kdy Rakousko mělo.

Není bez zajímavosti, že Babiš je pod „mikroskopem“ německých a skandinávských masmédií, ale o rakouské miliardáře se vůbec nezajímaji a nevadí jim. V „socialistické“ Skandinávii se zbohatnout nedá, protože např. švédský stát okrádá své občany až o 90% poplatků na daních. Chápu tedy, že zde může vzniknout určitá závist vůči Babišovi.

Jaký je však rozdíl mezi českým a rakouským miliardářem? Patrně se podle německých a skandinávských masmédií Čech (resp. Slovák) stát miliardářem nesmí – a basta!

Donald Trump byl zvolen prezidentem USA, protože je schopen – coby uspěšný podnikatel, nikoli pouze Spojené státy řídit jako firmu, nýbrž řídit jako firmu dokonce celý svět. A právě o to v současném globálním světě jde.

Stát se nejen jako firma řídit dá, nýbrž dokonce musí, aby se zabranilo bilionovým schodkům, nehorázným daním a tím ničení kupní sily obyvatelstva. Političtí kariéristé, politikáři a ideologové jsou schopni zavláčet národní hospodářství až na hranici totálního zhroucení (viz. Řecko a Indie). Bezbranou obětí se vždy stávají všichni občané.

Pro země drancované občanskou válkou na blizkém a středním východě je nutné vypracovat novodobý „Marshallův“ plán. Řešení vojenskou silou, není do budoucna žádná perspektiva. Pakliže tyto části naší zeměkoule nebudou rovněž řízeny jako firma, jejich hospodářské zřízení se bude hroutit a budou odsouzeny k tomu, žít ve věčné chudobě.

Pod tak náročným břemenem by se patrně Hillary Clintonová nervově zhroutila, jako se jí to přihodilo již během volebního mítinku. Volič poznal, že ona dáma na tak obrovský úkol nestačí a tak dal hlas „odhodlanému kovbojovi“ Donaldovi Trumpovi.